Část první

Za okny už dávno panovala tma a pouliční světla z ulice vstupovala skrze velkou prosklenou stěnu do osvětlené kanceláře jako nechtěný posel nočních zpráv. V místnosti sedělo celkem šest lidí a na všech byla znát únava i jistá míra znechucení. Alan si byl moc dobře vědom toho, že se dostali do slepého místa, a jejich nápady dokonce až k bodu mrazu, ale neměl na výběr. Musel přece existovat způsob, jak jejich klientovi pomoct, a o to tu především šlo.

"Tak ještě jednou a od začátku," pronesl Alan rezignovaně, a ani sám u sebe nedokázal ovládnout svou vlastní beznaději v hlase.

V místnosti se ozval nesouhlasný šum, ale ani jedno slovo odporu nebylo vyřčeno nahlas. Všech pět mužů před ním se skoro na povel nadechlo a odevzdaně sklonilo svůj zrak k dokumentům před sebou. Oválný stůl jemně zaskřípal pod náporem odhodlání a zářivka vysoko na stropě jemně zavrněla. Místnost se nacházela ve třetím patře ústředního sídla společnosti Cooper corporation a její okna vedla směrem k malému náměstí, které vzhledem k pozdní večerní hodině bylo skoro liduprázdné a jen spoře osvětlené. Většina průmyslových budov v okolí už zela prázdnotou a jen místa s trojsměnným provozem zajišťovala nepřetržitý chod této části města, kde se život odehrával jen v hranicích pracovního nasazení. Žádný byt či domek nenarušoval tuto pracovní sterilitu, která působila tak neosobně a cize.

Alan věděl, že nemá smysl stále dokola omílat ta stejně známá fakta, ale nechtělo se mu jít domů s myšlenkou, že uběhl další den, kdy se ani o kousek neposunuli vpřed. Netušil, proč se ho tento případ tak osobně dotýká, ale bylo to tak. Nepřipouštěl si možnost, že to bylo přesně na den sedm let, kdy byl přijat do společnosti Cooper corporation jako šéf vnitřní bezpečnosti, a události, které tomu předcházely, byly tou nejděsivější noční můrou, jakou kdy zažil. Vždyť se na věc dalo pohlížet i z jiné strany. Měl za sebou sedm let zajímavé práce, která zahrnovala vše od zajišťování bezpečnosti společnosti, přes dohled nad zaměstnanci, až po vyhledávání důkazů ve prospěch klientů Cooper corporation. A i když to sem tam bylo trochu divoké, bavilo ho to, a měl svou práci rád. Tak proč se mu v poslední době vracely nezvané vzpomínky, které už dávno pohřbil hluboko ve svém nitru?

Alan zatřepal hlavou, jako by mu to mělo pomoci přenést se přes ty divné úvahy, a raději se vrátil zpět k realitě a jeho aktuálnímu problému.

"Takže, máme klienta, kterého nám zavřeli do vazby za vraždu. Co víme o jeho životě před onou událostí?" a Alan se vyzývavě podíval na jediného muže v místnosti.

"Jakub Bayer, věk třicet let, vystudovaný ekonom a vycházející hvězda na poli bankovnictví," zahájil odtažitě svou řeč vysoký muž s několikadenním strništěm na tváři. Bylo mu čtyřicet, byl zjevně nejstarší v místnosti, čemuž nechtěně přidávala několik roků navíc i jeho vysoká, vysloveně od pohledu vychrtlá postava. Zdeněk byl dlouholetý Alanův spolupracovník a dobrý přítel, na kterém však nyní bylo znát, že v žádném případě nesdílí stejný názor jako on. I přesto pokračoval.

"Pracuje pro makléřskou společnost v centru města a nikdy na něho nebyly sebemenší stížnosti. Obchody mu šly skvěle, žádné velké propady či ztrátové investice. V kolektivu byl oblíbený, uznával autoritu nadřízených a rád si nechal poradit. Jeho koníčky jsou aktivní lyžování, adrenalinovou jízdu na kole zvanou bike downhill, parkur, a co já vím co ještě. Normální chlap, kterému to v životě všechno vycházelo na jedničku, tedy až doteď," pronesl na závěr s mírnou ironií Zdeněk.

"Co osobní život, Zdeňku?" zeptal se Alan, aniž by poslední narážku nějak komentoval.

"Stejná přítelkyně už tři roky. Naprostý vzorňák," odsekl trochu nabroušeně Zdeněk.

Ani na toto Alan nic neřekl. Věděl, proč tak Zdeněk reaguje, a skoro se mu ani nedivil. Vždyť se v životě Jakuba Bayera rejpali už skoro tři měsíce, a skutečně nenašli nic, co by tohohle vzorňáka mohlo nějak pošpinit.

"A pak tu máme onen kšeft s Tomasem Adlerem," ozval se nečekaně nejmladší muž v místnosti. "Jak jsme zjistili, Jakub Bayer všeobecně k obchodům s rizikovými akciemi přistupoval velmi precizně, vše několikrát kontroloval, a dokonce neváhal zajít za konkurencí, aby si ověřil některá fakta. A právě to ho mělo údajně spojit s obětí, taktéž hvězdou bankovního světa, Tomasem Adlerem. Ten už tak čistý štít neměl. Byl znám svou náklonností k riskování a adrenalinovému způsobu obchodování. Občas mu to vyšlo, občas ne. Moc velkou hlavu si s tím ale nedělal, a klientů měl stále dost. Každý přece zná riziko, se kterým vstupuje na trh, tudíž se to dá spíše přirovnat k adrenalinovému sportu než k řádnému obchodování. Mimochodem, jak naše oběť, Tomas Adler, tak i údajný pachatel a náš klient, Jakub Bayer, milovali adrenalin, a bylo to o nich všeobecně známé. Jakékoliv riziko je podle všeho nesmírně lákalo, a riskovat znamenalo žít," dodal skoro až obdivně mladík s jižanským vzhledem.

"Adrenalinový sport ale nezanechává zapíchnutý nůž mezi žebry, Niku," uzemnil ho mírně Alan. Byl to naprostý nováček v jeho týmu, a ve svých dvaceti pěti letech nejen nejmladší člen, ale zároveň i nejnadanější.